Jako plod rajského snu

utrhnu tě a sním

na samém světa dnu

stává se to mé i tvým

to naše všech z nejž každý může krojit

už nasává svůj vlastní objem plic

myslíš, když tohle může nám projít,

že každý rub má též svůj líc?

Tak hladký mech

z tvých úbočí i oblin hmatám

nektaru šťávy upíjím špičkou jazyka

nechť sám Bůh či jeho Satan?

v jednosti naší rozkoš spolyká . . .