středa 27. dubna 2011

Divoženko,

jediným mrknutím oka
dostaneš vše -
čeho si žádáš
tak si dám raději
ještě jednoho loka
neb stálé tušení mám,
že se mi jen zdáš

a není to tak, i když vlastně,
co není sen?
že sklenice má je již skoro prázdná?
a jako slunce východem
se noc mění v den
stejně i já už jsem proměněn
(sic o tom nejsou slova tu žádná)

jen,
vidím tě zářící,
pro svítání předurčenou
& přestože blíží se teprve půlnoc,
věz,
že v temnotě jsoucen majících,
světlo stává se jemnou změnou
& dá jiskře nezměrnou moc ...
prázdna třpyt když,
pro všechny,
kdo nejsme jen lidmi
je stále tu napomoc

jsněn,
odhoď své strachy
můj malý & milý blázne v divu
jednou stejně se rozplynou
(ať chceš, či ne)
to našel jsem v posledním loka pivu
kde věkůův všech v jedno se slynou
absurní, leč je!
& zřejmé ...

9.4.2011

úterý 26. dubna 2011

Faktory ovlivnujici improvizovanou hudbu

http://www.scribd.com/doc/54003643?secret_password=1gimuppmz3q4p14hpog3


Testa-Ment

Snad stačilo by popsat to kouzlo
co frnklo Ti přímo do nosu

a chránit se před mou zlou
sekajíc rozšafně hlavy mých - tu kosu.

... ale bylo to tak ...

nic nevzal bych zpátky
(co hlavou Ti proletí)

nechť jde si
kam patří
nechť
spatří
...

nyň:

vstříc jinému si pluješ,
nechávám Tě plavat

až šaty své si zuješ,
jen budu Ti mávat.

... možná z břehu,
možná z proudu ...
... mám tvou něhu,
mám tvou touhu ...

S úsměvem co ve mě dýchá,
se sílou co míchá mícha

bez prodlení,
když v pozici jsem vyčkávací

bez pachtění,
svět je zpět a zas tam dací.

Přináším Ti obětinu
jsa zabořen v jiném klínu.


Tak buď, když jsi.

Míla Tomášová

Všechno ...
ani je, ani není,
mlčení je přímé zření
i dokonalé vyjádření.
Všechno ...
ani není, ani je,
to jenom prázdno vibruje.
Zároveň vibruje i nepohnutě stojí,
toť přijímání svaté pod obojí.
Krev projevení v těle klidu proudí,
pohyb se s nepohybem odedávna snoubí.

středa 1. září 2010

Kozohorsky Brokenbeat

http://soundcloud.com/mitakuyeoyeasin

a tenkrat haleluja a tenkrat haleluja jsem to pochopil. ze to zalezi na me jestli Duch svaty dostane prostor nebo ne.

Jako plod rajského snu

utrhnu tě a sním

na samém světa dnu

stává se to mé i tvým

to naše všech z nejž každý může krojit

už nasává svůj vlastní objem plic

myslíš, když tohle může nám projít,

že každý rub má též svůj líc?

Tak hladký mech

z tvých úbočí i oblin hmatám

nektaru šťávy upíjím špičkou jazyka

nechť sám Bůh či jeho Satan?

v jednosti naší rozkoš spolyká . . .